To je tak, když mně bouchnou saze a adrenalin přepere rozum.
Takové malé domácí poježděníčko na okruhu v Mostu se změnilo v hon za časem, který jak je známo dohnat nelze, ale lze je jen adrenalinově prožít.
Podcenil jsem výdrž sériových brzd mého Mustanga a utavil je.
V boxu jsem dělal přestávky na vychlazení auta s předsevzetím, že jej nechám odpočinout 20 min.
Jenže, seďte vedle auta takovou dobu, když mozek nechce vypnout závodní mód. Kroužil jsem kolem auta, zkoušel, jestli brzdy vychládly. Nedivím se, brzdit z 212 km/hod na 60 km/hod i s pomocí podřazování vydá tolik tepla, že by to vyhřálo malý byt.
Ne, nevychládly, tak za pět minut znovu za volant.
Brzdy tupý, z pneumatik byly žvýkačky, ale touha po rychlosti byla silnější.
Nepomohlo ani varování při jedné z předchozích jízd.
Brzdy zvadly úplně a musel jsem odbrzdit na dvojku s vědomím, že se zadek utrhne.
Stalo se.
Smyk jsem vybral a byla to lepší varianta než vletět do svodidel.
Z každé krizové situace má vyplynout ponaučení.
Jestli si myslíte, že zpomalit, tak ne.
Objednal jsem si celý brzdový kit Shelby 350 GT.
Větší ventilované kotouče, šestipístkové třmeny, pancéřové hadičky, karbon keramické desky, závodní brzdová kapalina a dokonce i
silnější zadní poloosy.
Ty originální by se při plné brzdě mohly smotat jako provázek.
Host, kterého jsem okruhem protáhnul, řekl, že jsem magor.
Zvláštní, když někoho vezu, jedu opatrněji 😀 😁 😃
Pavel
