Jeden z víkendů, který byl dobrodružnější víc, než bych si přál, a to dobrodružné výpravy s překvapením miluju.
Po padesáti kilometrech jízdy se na přístrojovce obytňáku rozsvítila červená výstraha „nutná výměna oleje“. Co je červeně, je průšvih. S mizerným přístupem k motoru v integrálu najít měrku oleje je o hmatu, odřené a popálené ruce až po loket, protože měrka není vidět. Olej je, byl v servisu před dvěma tisíci kilometry. Co dál?
Plížením po rozpáleném asfaltu jsem se nasoukal pod auto. Neuniká olej? Ne, naštěstí. Co dál? Olejové čerpadlo nezkontroluji, ale na vačkách olej byl, takže taky ok.
Poslední šance byla, že servis nenastavil servisní interval. Jak se to ale dělá? Palubní počítač nic nenabídnul, ale kamarád Youtube ano. Velká podivnost: kombinací šlapání na brzdu, plyn a zapalování konečně červená výstraha zmizela, uff.
Pohodááá.
Večer na big beat. Kapela průměr, zpěvačka ani energií nepřeprala lavinu falešných tónů.
Ráno kolo, plán na 40 km vyjížďky a po dvou kilometrech kořen nikoli bludný, ale obludný, který mi mojí nepozorností svléknul zadní kolo do naha až se ráfek styděl.
Neva, krásná pískovna, nebude kolo, bude plavání.
Nový „nepromokavý“ obal na sedlo se rozhodl přidat k cyklovýletu i vlka, protože zákeřně a potají v nočním dešti připustil promočení sedla. Co bych taky chtěl za 60 Kč.
Před vyhozením jsem jej chtěl testnout alespoň jako koupací čepici a jestli se při ponoru udrží na hladině. Na poslední chvíli mně došlo, že mám v ruce mikrofon.
Výsledný obraz měl být jen ruka trčící nad hladinou a vedle volně plující čepice, sakra to by byl záběr.
Jenže vedle koupající se labrador by to vyhodnotil jinak a jal by se mě zachraňovat. S poškrábanou hlavou a zády, když pes zachraňuje, zkušenost z výcviku psů už mám.
Volný čas je o zážitcích, byť i neplánovaných, ale zážitek to je.
Jak praví klasik, důležité je se z toho nepos*at.
Pavel Klein
#vikendovyklein
