Jak jsme s klientem přišli o vzájemnou důvěru | Pavel Klein

Pracoval jsem s klientem na restrukturalizaci firmy.
Zásadním problémem byl top manažer, který nepředával zásadní informace majiteli a po mém příchodu byl velmi překvapen, že já je, po schválení majitelem, vyžaduji.

Vládl strachem, báli se jej zaměstnanci i majitelé.
Brzy pochopil, že neustoupím, že po něm chci skutečnou práci a firmu opustil. Všem, včetně majitelů, se ulevilo.
Konečně jsem mohl začít pracovat.

Z lidí opadl strach a společně jsme firmu posouvali, a to výrazně.
Práce v klidu a harmonii byla velmi úspěšná.

Jenže,

za čas jeden z majitelů přijal do firmy „kamaráda“ na pozici dělníka. Zaplatil za něj veškeré exekuce a zajistil mu nadstandardní příjmy. Tohoto člověka neměl ve firmě nikdo rád. Znali jeho minulost a chováním k ostatních ukazoval, že je kamarád s majitelem a může vše.

Lidé si ke mně chodili stěžovat, ale majitel si trval na svém.

Dělník se chtěl majiteli odvděčit a stal se donašečem. Úmyslně generoval pomluvy, výmysly a pohodová spolupráce byla pryč.

V lidské povaze je bát se. Lidi se začali bát něco říct, realizovat změny, které jsem zaváděl a najednou jej začali mít „rádi.“

Báli se o místo, a kdyby se mu znelíbili, přišli by o něj. Mnoho z nich jsem před majitelem zachránil vysvětlením, že to, co si dělník vymyslel, není pravda.
Měl bych očekávat vděk? Nikoli, jsem už dost zkušený na to, abych vděk očekával. Jen jsem šel za svým cílem a pokud by vyhodili lidi, kteří své obory vystudovali, byli pracovití a inteligentní, firma by nepřežila.

Další jenže,

i moje snaha posouvat dál firmu proti vůli majitelů má svoje hranice.
Dva z majitelů nebyli nejostřejší tužkou v penále a dělník, který nabyl pocitu, že je finančník, ekonom, daňový poradce…je tužka ořezávátkem nedotčená.
Po vzájemné dohodě jsme spolupráci ukončili.
Majitelé jsou šťastni, že už tam nebude nikdo, kdo dokáže, že lze firmu řídit a rozvíjet ve vzájemné spolupráci všech a opět mohou lidem nadávat do (doplňte si sami za ***) a brát jim obligátních 5 tisíc korun za věc, kterou sami svojí hloupostí způsobili.

Není mi líto zaměstnanců, kteří na toto ponižování přistoupili a z firmy neodešli. Je mi líto těch, kteří z důvodů mně známých odejít nemohli.
Pavel Klein