Kdysi jsem jezdil na vandr jen pod širák. Později pod malý stan. Rodina se rozrostla, tak stan větší.
Nyní se nezříkám komfortu, ale duše trampa zůstala nedotčena.
Oheň, kytary, vzpomínání, veselení a hlavně zapomnění na všechny strasti v dobré partě.
Oheň čistí duši. Sežehne starosti a nechá zapomenout na realitu všedního života.
Alespoň na chvíli jiný život, tak jako kdysi v bezstarostném mládí.
Pavel Klein
