Jaro je v plném proudu a noci se dají prožít pozorováním zvěře.
Našel jsem si místo, kudy prokazatelně podle čerstvých stop chodí jelení a dančí zvěř k potoku pít.
Ještě za světla jsem se ukryl, načetl vítr a všechny atributy predikovali úspěch.
To jsou rádoby učené výrazy, které do klidu lesa nepatří, takže znovu.
Seděl jsem pohodlně na pr… zadeli a mírně mi foukalo do ksichtu.
Vybaven foťákem, dalekohledem, pozorovací termovizí, protože měsíce jen srpek a bez hluku čekám na zalámání (praskání větví), když zvěř zvečera vytahuje (vychází) z lesa na louky brát paši (večeřet).
Vím, že vídáváte hodně zvěře při svých cestách, muflony v parcích u nemocnice, divočáky ve městě, srnčí zvěř u silnice, exotickou zvěř v ZOO, popíjíte kávu z Cibetky atd.
Toto je ale úplně něco jiného. Projít si les a louky kudy přirozeně chodí není o náhodných setkáních, ale o zkušenostech a instinktu. V těchto chvílích se snažím splynout s přírodou, vnímat její krásu a těšit se z ní.
Vše bylo, jak má být. Myslivecké oblečení bez aviváže, dobrý vítr, místo i krytí.
Člověk míní a zvěř mění.
⏩ Za světla bylo zábavné pozorovat páreček divokých kachen a kačera, který statečně odrážel útoky dalších nápadníků. Byl jsem tak zabrán do pozorování, že mě ani nenapadlo točit video, tak jen foto. Proč taky, zážitku by to ubralo.
Začalo se stmívat. Z lesa vytáhnul mladý srnec a s naprostým klidem okusoval mladé listí, občas jistil (koukal) do lesa, a to mě ujistilo, že mám správné místo i vítr.
Čekal jsem, která zvěř z lesa na louky vytáhne. Už byla tma, tak jen termovize. Ta bohužel ubírá ze zážitku, protože je to jako koukat na televizi, ale s přídavkem vůně lesa.
Napětí narůstalo. Odskočil k potoku se napít a byl pryč.
Jasně, teď vytáhne černá (divoká prasata) nebo vysoká (jelení zvěř). Na dančí zvěř už bylo pozdě.
Uši nastražené, umyté abych zaslechl i nejmenší pohyb.
Zvěř umí chodit neuvěřitelně potichu, ale také udělat pořádný randál.
Jednou jsem ležel za keřem, koukal před sebe a asi 5 metrů ode mě prošel mladý, nezkušený jelen. Věděl, že tam jsem, našlapoval tak potichu, že jsem je zahlédl až před sebou.
Z jeho světel (očí) bylo poznat jasné pohrdání. Ty se tady válíš na zemi a mně si úplně ukradenej. Já si hrdě šlapu dál.
A závěr noční výpravy?
Kuna, liška, srnec a vysoká nikde.
Úkol dne?
Najít jiné místo s čerstvými stopami a večer opět do krytu a prostě si to užít.
Pavel
Zvu vás ke sledování mého YouTube kanálu, kde společně prozkoumáváme radosti života. Nabízím vám nahlédnutí do soukromí. Vedle klasických podnikatelských témat se společně ponoříme do neobvyklých okamžiků, jako jsou adrenalinová svezení rychlým autem, setkání s výmaráky a další dobrodružství, která oživují každodenní život. Děkuji vám za podporu a těším se na setkání na našem YouTube kanálu!
