Existují stovky způsobů, jak pracovat s lidmi.
Po dobrém, po zlém a něco mezitím.
Neexistuje žádný univerzální způsob, kterým by se dalo řídit. Vždy je to kombinace obého. Je to cukr a bič, je to spojování těchto způsobů.
Já pracuji způsobem, že se snažím lidi motivovat něčím pozitivním. Pokud chci po nich něco mimořádného, změnu, která jim není příjemná.
U jedné firmy se mi stalo, že jsme změnili barvu a intenzitu osvětlení z technických důvodů. Vlastně taková nepatrná změna, i když firmu to stálo spoustu peněz. Stalo se, že zaměstnanci mně přišli poděkovat, že mají jiné příjemnější osvětlení. Nečekal jsem to úplně, byl jsem tím překvapen, že je to potěšilo. A hned jsem navázal věcí, která pro ně nebyla úplně příjemná. Využil jsem té dobré nálady, toho pozitivního myšlení, abych tam vsunul něco, co měli udělat.
Potom mám příklad opačný, kdy potřebuji prosadit něco negativního pro ně, z firemního pohledu vždy pozitivního. Ano, tam zase postupuji obráceně. To znamená, že pokud jim chci říct něco záporného, snažím se najít k tomu aspoň něco pozitivního, co bych jim mohl předložit.
Je to poměrně komplikovaná situace, ale vždy se snažím po té negativní zprávě připojit něco pozitivního, něco, co je potěší.
To potom mírně eliminuje ten tlak na jejich povinnosti.
A takhle se s lidmi dá budovat dlouhodobý vztah, který je založený na důvěře. A hlavně na tom, že to, co řeknu, platí.
Pavel Klein
