Nabírání nových společníků je většinou spojeno s rozšiřováním podnikání, se situacemi, kdy už třeba podnikatel nestačí sám na svůj byznys.
A já bych rád svoji úvahu začal tím slůvkem TŘEBA. Jestli „třeba“ potřebuji toho společníka, jestli ho doopravdy mít musím.
Z několika důvodů ho mít musím, potřebuji jeho peníze, potřebuji jeho schopnosti, potřebuji posílit tým, ale já sám za sebe bych to zkusil táhnout co nejdéle sám, co to půjde. Když nebudu potřebovat jeho peníze, jeho schopnosti, a budu si říkat, že mi jenom uleví v té mé činnosti, tak bych šel formou manažera, zaměstnance, někoho dalšího a tu firmu si nechal pro sebe.
V případě, že ho potřebuji nebo on potřebuje mě, tak není úplně špatná varianta postavit vedle toho ještě jinou firmu, která bude oddělena od té mé kmenové. Bude využívat můj kapitál, moje prostředky, ale bude samostatná. A stále si držím kontrolu nad svojí firmou a současně budu společníkem té druhé, budu mít obě dvě firmy pod kontrolou, to je druhá varianta.
Pokud si odpovím, že společníka nutně potřebuju z jakýchkoliv dalších důvodů, tak potom (hovoříme o startu podnikání), zapomenu na to, že to je kamarád, budu ho brát jako obchodního partnera od samého začátku a přesně a jednoznačně si definujeme podmínky za jakých do toho jdeme.
Nechce se vám do toho? Všechno je růžový, zalitý sluncem? Sepíšete si to až pak? To je špatná cesta. Hned na začátku je potřeba si vybojovat pozici ve firmě i za cenu toho, že se pohádáme. Je nutné říci si pravidla a sepsat smlouvu nebo jakékoliv další dokumenty. Ty by měly přísně řešit, co se stane za rok, co se stane za dva roky, co se stane, když budu chtít firmu prodat, když budeme přijímat zaměstnance… všechna ta kritéria, na která si vzpomenu tam chci definovat, aby právě potom nedocházelo k těm třenicím. Potom mohu kdykoliv vytáhnout smlouvu a říct: „Podívej se, tady jsme se takto dohodli, takto budeme řešit přístup do banky a tohoto se držme, toto máme podepsáno.“
Jestliže si zvolíme variantu 50/50, tzn. poloviční podíl každý z nás, to je ten největší problém a největší kámen úrazu. Na začátku třeba problém není, za čas se může objevit, ale jestliže se zásadně neshodneme v názorech na firmu, tak při 50% podílech je ta firma mrtvá, neschopná života, protože si budeme automaticky navzájem blokovat svá rozhodnutí, jenom abychom nedali jeden druhému pocit toho vítězství. Bohužel toto se stává poměrně často.
Pavel Klein
