Celý den jsme se toulali po lese, cvičili, bavili se a doufal jsem, že mě Viktor nechá chvíli odpočinout.
Škoda, že ochutnání kouzelného hada, který mi umožní rozumět zvířecí řeči, je jen pohádka. I když… určitě bych i slyšel věci, které bych slyšet nechtěl.
„Seš pomalej, koukni, co my jsme už proběhali.“
„Proč nás nepustíš do houštiny, když jsou tam prasátka?“
„Proč žereš a nám najíst nedáš?“
Teď myslím, že mně Viktor šeptá do ucha:
„Pojď, vykašlem se na Igora, on už nemůže. Necháme ho tady. Bude tady za trest, protože mě minule chtěl sebrat rybu, kterou si mi dal a já se něj musel zubit.”
Mít tak kouzelného hada…
Pavel Klein
#vikendovyklein
