Kdysi hodně dávno mě vzal kamarád do lesa, že se půjdeme podívat na divočáky.
“Kde máš flintu?”
“Na co, víš, jak se s ní blbě leze na strom, když před nimi utíkáš?“
No a mě baví je vyhledávat a stopovat.
Je to mnohem bezpečnější, než když jsem se hloupě vydal po stopách medvěda v Tatrách.
Byl prosinec a zjevně byl na lovu. Ještě nezazimoval, protože měl hlad. Naštěstí rozum překonal mozek a zmizel jsem.
Divočáci lépe cítí, slyší a vědí o mně na kilometry.
Opatrně šoulat a jít pod vítr je těžký.
Nos mám velký, ale prasátka větší.
Pavel