Když auto sáňkuje, aneb brzdit – nebrzdit, zatáčet – nezatáčet…
Já bych na takto frekventované silnici a klouzavém povrchu doleva neodbočoval, když vidím, že tam budu muset chvíli stát, tak jako první auto ve videu.
Ovšem byl v právu. Ničeho se nedopustil.
Já jen mám rád svůj zadek (auta).
Raději bych přejel, odbočil na nejbližší křižovatce doprava a potom se vrátil zpět a odbočil za pomalé jízdy.
Toto jsem radil i svým dětem, které si při této radě udělali vlastní názor a jedno z nich jej tvrdě prosadilo.
Tak tvrdě, že si s ním při zastavení na státní silnici zezadu jedoucí auto vyměnilo znak automobilky.
Ve videu si poslední řidič (tmavé auto) včas nevšimnul stojících aut a nezbývalo mu nic jiného, než to zašlápnout a sáňky byly na světě.
Mohl jsem to v úleku či panice zašlápnout a jen čekat, jestli mě to ABS pobere nebo se roztočím.
Kdybych brzdil a udržel auto ve směru, zpomalil bych, ale o to déle zůstal v jeho dostřelu.
Proto jen pod malým plynem s pomalým vybočením jsem mu udělal místo a tím se rychle dostal z místa jeho dopadu.
Co by kdyby je vždy až po.
Kdyby se roztočil dříve, kdyby nedal kontra…
Na silnicích je spousta náhod, ale stojí za to se pokoušet nebýt ve špatný čas na špatném místě i svědomím, že pořád je to jen náhoda.
Ne vždy je brzda jediným možným řešením. Je i spojka, volant, neleknout se a nepanikařit.
Pavel Klein
#vikendovyklein
P.S. Nevím jak to dopadlo, jen v zrcátku jsem zahlédl výstražné blinkry, tak to snad ubrzdil.
