Nemám ve zvyku vyjadřovat se na sociálních sítích k obecným tématům, která komentují povolanější nebo ti, kteří si myslí, že jimi jsou. Mám svůj život, svoji svobodu, ale jak se mně někdo snaží svobodu oklešťovat, přepadnou mě zuříci.
Předem upozorňuji, že nejsem fanatickým zastáncem ani odpůrcem elektromobility. Ti, co chtějí toto téma sledovat, sledují, a proto uvedu jen svoji osobní zkušenost nepřevzatou od jiných. Stejně tak, jak pracuji se svými klienty.
Tři roky jezdím plug in hybridem (PHEV). Dlouho jsem zvažoval a vyhodnotil, že je to systém přímo určený pro mě.
Nabíjím doma, kde mě FVE dotuje baterie, dobíjím u klientů a dobíjím po cestě, když si dělám přípravu na jednání.
První PHEV dle VLTP dojezd 50 km, nyní v mírné zimě 30 km a pokud spěchám dojezd rapidně klesá.
Jezdím cca 70 % dálnice a 30% města.
Výkon dle VLTP 330 koní, kroutící moment dle údajů výrobce 790 Nm. Reálný výkon těsně pod 300 koní a krouťák 720 Nm.
Spotřeba 5,4 l/km a 7,9 kWh.
Potud naprostá spokojenost a přesně dle mých potřeb.
Jenže,
Za necelé dva roky jsem najel 148 000 km. Záruka na baterii je 2 roky nebo 150 tis. km a lze ji uplatnit pokud je kapacita baterie nižší než 80 %.
Nyní je servisem naměřeno 82 %, takže na… nic.
Cena nové baterie 90 tis. Kč.
To, že je auto jinak v perfektním stavu a pravidelně servisováno, přesto kleslo velmi výrazně na ceně při jeho prodeji, proto zůstává a nechávám jej dožít.
Z celkového počtu má spalovací motor najeto jen 78 tis km.
Proto jsem koupil druhé PHEV (hmotnost 2,5t) s baterií s dojezdem v EV režimu 100 km a nyní v mírné zimě cca 80 % podle teploty. Režim užívání je stejný.
Dlouhodobá spotřeba je 4,3 l/100 km a elektrika 19,1 kWh. Výhodou je doba dobíjení z 0 na 80 % 20 min a 100 % 33 min.
Až potud nadšení.
Proč si nikdy nekoupím elektromobil?
Krom veřejně známých a jednoznačných důvodů ten pro mě nejzásadnější: AUTO MÁ SLOUŽIT MNĚ, NE JÁ AUTU.
Chci se sám rozhodovat, kdy a kam pojedu a netrávit čas plánováním trasy k nabíječkám, které v mnoha případech nefungují, jsou obsazené nebo nedávají deklarovaný výkon.
Nejezdím jen po dálnicích. Např. Brno-ČB jižní trasou dvě nabíječky a po jednom připojení, a to v Telči, Třeboni a ČB. Pár jich je u nákupních center, ale většinou obsazené nebo nefunkční. Jet dalších dvacet km k další postrádá ekonomickou i časovou výhodnost.
Jasně, nabiju jednou a EV to zvládne na jedno nabití. Jenže např. musím neočekávaně v půlce cesty přes hory a lesy do Prahy. Nic, nabíječka nikde.
To, že se síť nabíječek bude zahušťovat je jasné, jenže já musím jet zítra, pozítří, a ne za rok, dva.
Jeden propagátor elektromobility, byť má početnou rodinu, je zastáncem co nejmenšího auta kvůli odporu k autům pohodlným. Dům má vybavený nejmodernějšími technologiemi, aby dosáhl co nejnižší spotřeby.
Uvádí i cenu v milionech, kterou to stálo, ale zase jen napůl. Jen cenu zařízení bez montáže, ovládacích prvků, bez programátorských prací aby nesourodé zdroje pracovaly co nejúčinněji.
V mém věku je taková investice návratná až mým dědicům, a to už budou tyto technologie dávno morálně zastaralé.
Já chci žít nyní, život prožít naplno, a ne se omezovat. Byť jsem pravičák a podporuji naši vládu, tak si přece jen si rýpnu do ekonoma, který velmi špatně komunikoval nutnost důchodové reformy slovy „na důchod by měl mít každý našetřeno víc jak 2 miliony.“ !!! Jak? To si lidé života neužijí? Budou jen chodit do práce a sedět doma aby neutratili? Děsný!
Nemožné, protože drtivá většina obyvatel a v tomto režimu bytí na dva miliony úspor nedosáhne.
Do toho povinnost jezdit výhradně elektromobilem, který bude pro většinu nedostupný. Stačí kupecké počty.
Další veřejně známé důvody, proč zákaz výroby spalovacích motorů od roku 2035 slýcháte stále. Nezaměstnanost, ekologická zátěž výroby a likvidace, plundrování nerostných zdrojů planety a stovky dalších.
Elektromobil má právo na existenci, tam kde dává smysl. Města a příměstí.
Asi bude málo lidí, kteří si mohou dovolit koupit auto za milion jen do města a druhé na cestování za prací, dovolenou a zábavou. Drtivá většina si to dovolit nemůže, na ně mysleme. Protože nejen prací je živ člověk.
Prostě žijme, jak nám to ROZUMNÉ zákony dovolují a nedejme si vlastní život řídit hloupostí jiných. To vám ze srdce přeji.
Já tak budu žít ať se to jiným líbí nebo ne. Je to můj život a NIKDO nemá právo nařizovat, jak mám žít.
Pavel Klein
