Dlouho jsem neslyšel dusot koní…
Pár měsíců jsem se nechal kolébat vzduchem houpavým plug in hybridem. Automat, pohodový, klidný a často tichem provázející. Auto na přemýšlení a na práci.
Jenže,
ten dusot koní… Spali v garáži a místo obroku jen pocucávali trošku elektriky na udržení svého napětí 😴. Rukavice šoférky smutně pokukovaly a hlásily, že by se rády opratí zase ujaly.
Včera se oteplilo. Letní pneu se na chladné silnici neohřejí, je mokro a bude to klouzat. Vábení adrenalinu se ale nadalo odolat. Skvěle proplachuje mozek a dává zapomenout na všední i pracovní starosti.
Tak sundat plachtu a pomalou jízdou nechat ohřát olej, vodu, samosvorný diferenciál a potom HYJÉÉÉ.
P. S. Pokud si myslíte, že uvnitř je takový rachot z motoru, podvedl jsem vás. Na nárazník těsně nad výfuk jsem upevnil externí mikrofon proto, abyste si poslechli, jak umí 451 koní zaržát zvenčí.
Jo a za měsíc jim přibudou další koníci v podobě otevřeného sání a úpravou řídící jednotky. Už zase mám pocit, že teď málo táhnou a to mají naběháno jen 2 500 km.
Pavel Klein
#vikendovyklein
