V noci vyrážím do lesa,
abych byl před rozbřeskem na místě,
kudy prochází vysoká (jelení zvěř).
S sebou nesu jen kameru a foťák.
U auta na sebe navlékám dress code “forest”, zvaný Hejkal.
Zalehám mezi stromy a bez pohybu čekám.
Obloha světlá a čeká na doprovod slunce.
Z protější houštiny vytahují dva mladí jeleni.
V klidu a pohodě okusují mladé listy. Jsem pod větrem, necítí mě.
Můj Hejkal spolehlivě splývá s okolím.
Přibližují se, přestávám filmovat, aby je zvuk zoomu kamery nezradil.
Prochází kolem mě asi na 10 m.
Krásný zážitek.
*
Jednou jsem takto čekal zalehnutý v mlazině
a za mnou jsem slyšel praskání větví.
Divné, zvěř přece musí cítit mou stopu?!
Pomalu se otáčím a on funící houbař.
Rodiče mě slušně vychovali a proto jsem slušně pozdravil.
To ráno jsem si z lesa odnesl pár hub bez práce.
